Pátek:
Tahám děti z postele. Nejprve nejstarší
v jejím pokoji. Zvedám jí za ruce, padá zpátky do postele. Nakonec se
zvedne a narazí v polospánku do futer.
Mladší zalezli pod peřinu. Pak jedno uteče a
schoulí se do křesla.
Sobota:
Tři děti stojí u postele:
mamí! Mááááááámi! Vstávej!
Hopsají po nás.
Neděle:
Dvě děti stojí u postele:
Mladší: mami! Pojď už
dolů!
Starší stojí na schodech a řve: mami! Mááááámi!
Syn mi hopsá po hlavě.
Pondělí:
Opakuje se situace z pátku.
Pondělí večer:
Já: tatínek a já musíme
oba zítra strašně brzo do práce. Takže výjimečně musíte ráno do družiny. Já odjíždím
už v pět. Táta vás vzbudí v 6:30 a odveze vás. Takže si připravíme na zítřek
oblečení a ne abyste brečeli, že musíte brzo vstávat.
23:00
Zmatená starší dcera vchází v polospánku do
obýváku.
Starší: už je ráno?
Musíme vstávat?
01:00
Starší dcera stojí u postele.
Starší: Mami! Už musíme
vstávat?
02:00
Starší dcera stojí u postele.
Starší: Mami? Kolik je
hodin?
03:00
Mladší dcera stojí u postele.
Mladší: Mami! Je tam
komár! Já jsem ho slyšela!
04:30
Zvoní mi budík. Vstávám a jdu potichu po schodech.
Starší dcera volá z pokoje.
Starší: tati? Jsi to ty?
Už musíme vstávat?
Já: ne, to jsem já. Už
musím do práce. Spi ještě! Ještě je noc!
05:30
Starší stojí u postele, kde už je jenom Ben.
Starší: tati! Musíme už
vstávat! Jinak určitě přijdeme pozdě!
6: 00
Důležitá schůze.
Sedím na schůzi a jediné, co si přeju, je spát, spát a spát.
8:00
Ještě důležitější schůze.
Ben spí vsedě.
No comments:
Post a Comment