Matka roku

U Jany. Nejmladší dcera spadla z houpačky. Strašně pláče a drží se za kotník.

Jana: To bude jenom naražený!

Já: ale ona pořád brečí!

Jedu s ní 40km do nemocnice na pohotovost.

Má to jen naražené. Vracíme se zpátky k Janě. 

Bere si mě stranou a šeptá.

Jana: prosím tě, nelekni se, ale když si byla pryč, tak Roza (starší dcera) spadla z tý samý houpačky a udělala si něco z rukou, ale podle mě je to jenom naražený.

...

Druhý den.

Já: pořád z tou rukou nehýbá!

Jana: ale nemá to oteklý. To bude jenom naražený!

Třetí den.

Já: pořád z tou rukou nehýbá! Jedu k doktoru!

U doktora. Doktor si prohlíží rentgenový snímek.

Doktor: čistá zlomenina vřetení kosti.

Pocit viny jako kráva, samozřejmě.

....

Letos u Báry na chatě.

Mladší dcera skáče s ostatními na trampolíně. Řev! Drží si ruku, pláče.

Má ruku ovázanou a na ní led, pořád si jí drží a nechce s ní hýbat.

Já: Jedu na pohotovost!

Bára: To bude jenom naražený!

Já! Vloni jsme nechali Rozu tři dny se zlomenou rukou, jedu!

Jedu 40 km do nemocnice.

V nemocnici na pokladně:

Já: dcera má asi zlomenou ruku, ale nemáme české pojištění....

Paní u pokladny mě přerušuje: tahle dcera?

Dítě dělá před pokladnou stojku!