Máma má narozeniny

Dneska, až půjdu pro děti do školy, budu pozitivní, budu se usmívat a doma si nesednu do kouta a nebudu předstírat, že mám ještě něco na práci. Budeme si hrát nějakou hru

Představuju si, jak probíhá hraní společenských her u nás doma: nejdřív se dvě menší děti pohádají o to, kdo bude hrát se mnou, když je donutím, aby hráli každý sám, začneme, např. pexeso. Potom, co já nebo starší dítě získáme jednu dvojici, se mladší syn urazí a odejde a mladší dcera se rozbrečí. 

Já: tak budeme hrát ve dvou.

Nejstarší: ve dvou je to nuda! Tak se zeptej tatínka.

Ben: Český hry hrát neumím.

Konec hry. Záháním představu o poklidném večeru u deskových her.

Nebo si postavíme bunkr a budeme si hrát na rodinu!

 Představuju si:

dítě 1: já chci být maminka!

dítě 2: a já budu miminko!

 dítě 3: ale já jsem chtěla být maminka!

Já: Tak chceš být babička? 

Dítě 3: ne!

Dítě 1: no jo, tak buď maminka!

Já: to jsi hodná!

Jsem ráda, že jste se takhle domluvili.

Dítě 1: a já budu pejsek!

 Dítě 3 se rozbrečí: já jsem taky chtěla být pejsek!

Dítě 2: a já taky!

Zaženu další představy idylické domácnosti a jdu pro děti do školy.

Prostě je uplatím jídlem, aby byli hodní!

Přijdu do školy.

Nejstarší: co budeme jíst?

Já: hrdá na sebe Mám malinký čokoládový mufiny a vanilkovou zmrzlinu. Oslavíme moje narozeniny!

Děti: hurá!

Mladší: a kdo ještě přijde na oslavu?

Já: Trochu klesám na duchu Nikdo, jenom my. Přidávám.  A večer si můžeme udělat hranolky!

Děti: hurá!

Mladší: a proč nikdo nepřijde? Ty nemáš kamarády?

Starší: tatínek měl na oslavě aspoň dva kamarády!

Já: ale mám kamarády. Jsem byla dneska s kamarádkama na obědě!

Mladší: a dostala jsi dárek?

Já: dostala jsem kytičku, hele!

Starší: a zaplatili ti ten oběd?

Já: chcete tu zmrzlinu nebo ne? Tak už nekecejte a jdeme!